Živnosti a podnikatelské starosti
  

Práva spotřebitelů a konzumentů chrání dílem samotný stát prostřednictvím zákonů (v České republice primárně v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu). Složité a stále se měnící paragrafy však už před desítkami let vedly v mnoha zemích k zakládání neziskových spotřebitelských sdružení. Nezávislá londýnská organizace CI-Consumer International, která sdružuje přes 250 sdružení z různých zemí, definovala osm základních práv spotřebitele:

  • Bezpečnost – spotřebitel musí být chráněn před prodejem zboží, které by mohlo ohrozit jeho zdraví nebo život.
  • Volný výběr zboží – zabezpečení volného výběru kvalitního zboží za přijatelné ceny, omezování nepoctivého prodeje
  • Odškodnění – zabezpečení práva na náhradu za vadný výrobek, službu nebo za škodu jimi způsobenou na majetku nebo zdraví spotřebitele
  • Informace – poskytování důležitých a pravdivých informací o užívání výrobků, vedlejších účincích a o nebezpečí vyplývajících z užívání tak, aby spotřebiteli napomáhaly k racionálnímu rozhodování a umožnily mu správný výběr z hlediska užívání výrobku.
  • Vzdělání – vytváření podmínek pro výchovu spotřebitele tak, aby se stal v průběhu života zkušeným, racionálně se rozhodujícím subjektem trhu.
  • Zastupování – podpora spotřebitelskými sdruženími, která mají možnost ovlivňovat rozhodování ve vztahu k právům spotřebitele a pravomoc vyjadřovat zájem spotřebitele k přípravě a realizaci vládní politiky.
  • Základní potřeby – v souvislosti s nárokem na přiměřenou úroveň má spotřebitel právo na uspokojení základních potřeb
  • Zdravé životní prostředí – zabezpečení kvality výrobků a služeb tak, aby neohrozily životní prostředí po dobu jejich užívání ani při jejich likvidaci po skončení životnosti

Občanských sdružení zaměřených na ochranu práv spotřebitelů bylo k roku 2013 na území České republiky evidováno okolo čtyř desítek. Reálné aktivity ve prospěch spotřebitelů však vyvíjí pouze okolo pěti z nich, většinou navíc jen lokálně, v omezeném rozsahu a kvalitě. Skutečně široký společenský dopad má jedno neb dvě z nich.

Především renomovaná spotřebitelská sdružení je třeba chápat jako mimořádně důležitou rovnováhu sil mezi spotřebiteli a podnikateli. Privátní spotřebitel z mnoha důvodů tahá za kratší konec provazu než komerční firmy. Spotřebitelské poradny a sdružení odhalují a zveřejňují informace o nekvalitních a občas i nebezpečných výrobcích a potravinách, upozorňují na nekalé praktiky prodejců a celkově zlepšují informovanost občanů o jejich právech.

Ve vzdálenější historii zajišťovaly práva spotřebitelů především edikty panovníka, později cechy (oborová sdružení) a nověji pak živnostenské řády. Základem spotřebitelské ochrany tak byly vesměs představitelé státu na různých úrovních (dohled byl záležitostí měst, rychtáře a konšelů). Vznik občanských spotřebitelských organizací je převážně spojen až s rostoucí demokratizací společnosti v posledních desetiletích.

V západních zemích spadá vznik hlavních spotřebitelských organizací od padesátých a šedesátých let 20. století, kdy se staly přirozenou odpovědí na rostoucí objem prodávaných výrobků i narůstající účelovou reklamu. I sdružení zástupci spotřebitelů jsou samozřejmě jen lidé, dopouštějí s chyb a z času na čas se objevují pokusy o jejich ovlivňování.


Začátek reklamního proužku

Konec reklamního proužku


›› Zpět